AMOR NA CESTÁCH.

By Vítězslav Hálek

Šel amor kolem kláštera

a hvízdal pěknou notu:

„Fortníku, pusť mne na nocleh,

dej místa mému hrotu.

Pěkné vám nesu vzkázání

od mlaďounkého mnicha,

noc jednu byl jsem u něho,

a tři noci už vzdychá.“

Byl fortník šelma, hrubý Jan –

„Aj, hle, tuláckou chasu!

I klášter obrátit chce v rub –

jdi spát si třeba k ďasu.“

To z okna panna slyšela,

jí bylo hocha líto,

a přemýšlela celou noc,

kterak zas napraví to.

„Fortníku, muži nelidský,

co v mysl se ti klade?

Hoch z rodiny je umělců,

ti vítaní jsou všade.

Ti svět i klášter přemohou

lehkýma písničkama;

kdy uhostit jej mohl mnich,

proč nemohla bych sama?“

Aj, kdo zas klepe na dvéře?

Ten včerejší, ten samý,

a fortník, jak by vyměněn,

jej vítá poklonami.

Již vcházel sem a vcházel tam,

nebál se ni té šelmy,

ráno si hvízdal písničku

a liboval si velmi.