Amor omnia vincit.

Pachole matka k prsům přivinula...

Víť naposledy, že v svých loktech cítí

ten zázrak s nebe, jemuž dala žití

a láskou k němu nad svůj život lnula.

Zoufalým bolem ňadra se jí dmula...

„Nechceš-li Kristu ve tvář zlořečiti,

zde v žhavé výhni máš své dítě zříti!“

zařvali kati – tvrdí jako žula.

A matka znova vinouc dítě k sobě –

„Ó slitujte se!“ bolně zaupěla,

„ó jen mne dříve, než to drahé robě!...“

Kam lítých katů ukrutnosť se děla?

Ruce jim sklesly, zraky oslzely...

Jak brzy sami as k týmž mukám spěli?!