Amor spějícý.

Spal jednou Amor hluboce

Mezy houfem pastýřstva,

V tomť přijde Dorys, a sladce,

By tvrděj usnul, zpívá.

On však se znáhla probudiv

Na pastýřský zpěv krásný,

A okolo sebe hlediv,

Viděl, že jest den jasný.

Jak vyskočil z lůžka rychle,

Na něž levkoj’ fialu

Země jemu vždycky stele,

Hned popad’ luk a střelu.

Dorys utekla do buku,

By se tam mohla schovat,

V tom Amor nadělal hluku,

Chtěje slouhy zburcovat.

Pastýři jsouc na poskoku

Běžejí hončím krokem,

Utíká Dorys, v outěku

Trefil ji Amor lukem.

Ach! tisýckrát vzdychal můj duch,

Malou sem měl naději,

Však ale ten pohnutý Bůh

Trefil ji mně raději.