Anachoret.

Já Minimus, skal cizích eremita,

co svět jak Leviathan v dálce řičí,

dlím na modlitbách, v bok se mrskám biči,

jak lítostí je za hřích duše zryta.

Kde srdce otců kalem byla syta,

mé po hostiích čistých hladem křičí...

A pravdu hledám v touze trpasličí,

byť zlomek jen, jak suché zrno žita!

Hřích přec mě děsí lože na rákosí,

hmyz nečistý mě hnusem z dum mých ruší,

že v hrůze kinu Astartě a Bálu!

Den v práci za chléb skráň mi potem rosí,

však na zdroj krásy v žízni pěst když buší,

Bůh otvírá mi k němu tvrdou skálu.