Anachoreti.

Ó chmurní anachoreti, jimž ptáci

chléb nosili, schýlení nad propastí,

již o lepší jste cizí snili vlasti,

jimž přešel den o postu, v žalmech, práci;

jimž sny plnili mloci, orli, draci;

jak často básník, vroucí ve účasti

když touží lačnou duši tajem pásti,

se nad vámi rád v bezdné snění ztrácí!

Jak často ze života pusté vřavy,

z kramářských měst a ze salonu směsi

za vámi prchá, vaším žije bolem!

Křest samoty jak pije plápolavý,

jeť ona duchů tvůrčích druhým pólem.

Ó skalin vrcholy, ó moře, lesy!