Analysa.

Tak okamžik po okamžiku chytám,

jsem, žiji v něm, chci prožit jej až ke dnu,

jak z hlubin studny ke hvězdám zrak zvednu,

a v temnu jejich matné body sčítám.

Snů mořem pluji, v davu jich se zmítám,

jak triton z hřívy pěn jich hlavu zvednu,

a tichý k nohám velkých věštců sednu,

a zoru krásy příštích věků vítám.

Jak dlouho? Zpátky v propast analysy

syn vteřiny se potácím a chvěji,

v své krvi nesa stopu staré hlízy.

Jak mnoho, co chci, málo jak, co mohu,

a zkrušen, zdraný, tam, kde písní pěji,

jen pouze vzlykám k neznámému Bohu!