Ananas.

Prosím o jedinou sladkou hubinku –

vem sobě dvě, můj milý pubínku,

budou sladké jako ananas,

toužím ale, kdo dostojí věrnosti z nás.

Ananas je sladký i v posledním kouštíčku –

za nedlouho již panenka smutně sedí v koutečku,

sladkost již se mění v hořké slzy,

vždyť pubínek jistě již u jiné vězí.

V dutině ananasu sladkost je skrytá –

proč tvé srdéčko každého hned vítá,

proč nestřežíš lépe mladost svou

a proč ničíš srdce láskou opojnou?

Láska vždy má tajit žár svůj v sobě,

nevydávat jej marně v plané době;

s vrchu sladkost, v nitru pouhý žal,

tenkrát oheň lásky marně pro tě plál.

Když ještě neznáš světské ukrutnosti,

neprodávej srdce v životě mladosti,

uvidíš je opadat – jak pozvadlá růže –

jistého klidu se srdce dočkat nemůže.

Dříve hleď dokonalost v mládí svém utvrdit,

čímž lze pak snoubence obohatit,

a uzří-li tvoje něžné líce,

jistě jej nenajdeš u jiné více.