ANANKÉ.

Co bylo jen věštců a mudrců, básníků, snílků,

do světa vyšlo jich s odvahou, silou a vůlí,

nad člověka osudem prosnili věk nebo chvilku,

však základy jeho a osou a směrem zda hnuli?

Ten valí se dále a dál – co na tom, přijde-li nový?

Jak otrok schoulí se v jho, tam vpřáhne se malý a němý.

Čím bojovat můž’ dál? jak předchůdci, slovy jen, slovy.

Má železné paže však Osud a těmi jej zdrtí až k zemi.