ANARCHISTOVO RÁNO

Pralesy, které jsem miloval v pravěku,

se do prázdna ztratily.

Neříkejte, že dáte je člověku,

vy, kterým násilí

je pořádku jediné děcko.

Svobodu, kterou jsem miloval v pravěku,

jste do hola obrali,

neříkejte, že dáte ji člověku,

vy, když my zoufalí

vám za krejcar prodáme všecko!

Já s Pravěkem jsem zde – i matka Romantika,

mým domem hnízdo bylo,

mým činem byl vždy let –

mé srdce proto vám všem vůbec nepřivyká,

mně smrdí vaše dílo,

jež obr za vás zhnět’!

A obr – je mi bratrem,

vy znáte ho: toť lid

a možná že už zítra

vás půjdem’ vykouřit –

Ach, slyším prales šumět,

jde Pravěk jím jak sen –

a kdo naň sprostě křikne,

ten padne zastřelen!