ANČA.

Anča bylo její jméno.

Lilie urvaná z nebeských zahrad,

zkosena dřív, nežli uhasl západ,

dřív, než se tajemství naplnili dnové,

cudná a krásná, čistá jak serafové.

Odešla odsud –

Tajemný osud

hádankou zůstal.

Lilie, bílé sestry její, čekaly na ni.

A ona přišla! Ne, to nebylo umírání,

když vešla mezi ně, zpěv na rtu dívčím, úsměv ve zraku –

to hrdličky se rozesmály, hvězdy svitly v zázraku –

A jak se naklonila květné nad záhony,

to v nebi k slavnosti se rozzpívaly zvony...

to tehdy průvod ubíral se k hřbitovu,

a její tělo jenom kladli do rovu.