ANDANTE.

Mám tě v duši jako milý pocit.

Je mi po celý den volno, pěkně,

práce těší mě, žít příjemno je,

večer rád si lehám k odpočinku,

ráno vstávám s chutí k denním snahám –

mám tě v duši jako milý pocit.

Vzpomínám-li, myslím na tě krásně,

nemyslím-li, cítím, že mám v nitru

cosi neskonale příjemného

a pak řeknu hlasitě tvé jmeno.

Mám tě v duši jako milý pocit.

Jako hoch, jenž poprv dostal v žití

pěkné hodinky... A má je v kapse,

cítí tikati je, hovořiti,

v duši svátečno má, že by s každým

rozdělit chtěl roky žití svého,

každou chvíli bere skvost svůj z kapsy,

prohlíží jej – ač mu celkem jedno,

kolik hodin blaženého žití

uplynulo právě do Věčnosti –

mám tě v duši jako milý pocit.