Andante

Modrou nocí chodím tiše,

mech mé kroky hebce chytá,

poslouchám, jak táhle dýše

černá hora věkovitá,

oddychuje, ze sna sténá

denní zlobou poraněná,

rytmus dechu cítím, cítím,

bratrsky k mé duši lne,

vím, že z něho mocně chytím

zaklínání kouzelné.

Slyším čarodějná slova,

jak se vlní zas a zase,

sladká klenba červencová

nad vrcholky vzepjala se,

roztržený oblak pluje,

hvězdný prach se prosypuje

na pěšiny, paseky,

tisíc motýlů se slétlo,

zatop, zatop, žluté světlo,

širý svět a daleký!

Sentimentální to snění

blaženě mne zkolébává,

není lidské zloby, není,

noc je jenom přelaskavá,

kouzelné si zámky tvořím,

jdu teď očarován bořím,

slovo divy probudí,

v modrých stínech zázrak čeká –

a já půjdu do daleka

s dětským srdcem ve hrudi.