Andante.

Zas pročítám ty drahé tvoje listy

a je mi teskno, v dlaně čelo padá.

A vidím zas tvůj velký obraz čistý –

a ty bys chtěla umříti tak mladá...

Ne, drahé dítě, bez výčitky, němé

jsou rty, jež tebe vroucně líbat směly.

A jednou snad si rádi vzpomeneme

a pro sebe mít budem pohled vřelý.

Že umřela nám láska a že leží

v tom srdci mrtvá a v snách těžkých dříme: –

pojď, bez shledání než se rozloučíme,

tu hrudu hodit na hrob její svěží.