Andante.

Spi, dřímej, není hvězd,

jak v světě není slitování,

přej snům se na tvá víčka snést,

tvá hlava níž a níž se sklání

a těžká jest.

Na ústech mře ti vzdech

a modlitby tvé slovo svaté,

ty dál se budeš modlit v snech,

jsou též tak čisté, vlídné, zlaté,

v tvých mladých dnech.

Spi, dřímej, zbuď se zas,

až úsvit šlehne na tvé skráně,

a modlitby tvé ranní hlas

ať s písní sladkou splyne maně

tak plnou krás.

Ne, nebuď se již víc

a jdi tak čistá z toho snění,

s tím mírem, jenž ti lehl v líc,

z těch lidských drah, kde štěstí není,

jdi nebi vstříc!