Andante.

My šli tak smutně, slova na rtech mřela,

já s touhou žhoucí hleděl na Tvou líc,

jak perla v brvách Tvých se slza chvěla,

kdo ví to jen, zda lásku nesla vstříc?

Já váhal říc’, že jiskry Tvého oka

jsou stkány v síť, v niž jsem se šťastný chyt’,

já váhal říc’, že’s plná, zvučná sloka,

již v písni svojí slyším láskou znít.

Proč váhal jsem? Jak perla v brvách chvěla

se slza ta, jež lásku nesla vstříc...

My dál šli tiše, slova na rtech mřela,

já s touhou žhoucí dál zřel v Tvoji líc.