ANDĚL SMRTI.

V závoji perlovém a opálovém

a s vlasem, jenž jak jantar hořící

plápolal zlatě noční vichřicí,

se o půlnoci vznášel nad hřbitovem.

Tvář jeho byla jako z kamene,

jak mlha průsvitný byl jeho šat,

a s křídel opojný se chvěl mu chlad,

jímž vše kol bylo v snění zmámené.

Zvuk houslí tlumený zněl v samotách.

Pruh světla zelený se za ním táh

jak z křišťálů a ze smaragdů prach.

Já zřel, jak s pohledem, jenž sladce mrazí,

dlaň noří v hrdlo safírové vázy

a květy tuberos v stín hrobů hází.