Anděl strážce.

Slýchával jsem od tatíčka:

„Dítko když se narodí,

Bůh mu pošle andělíčka,

jenž ho na svět provodí;

věrně pak s ním kráčí všady,

zlobě přístup zabrání,

i nepřátel před ouklady

útlé robě ochrání.

Dítko ale v každé chvíli

musí hříchu výhost dát,

prospívati mravy, pílí,

přikázání Božích dbát.

Když se zapomene časem,

duši k zlému přichýlí,

strážný anděl žálným hlasem

nad dítětem zakvílí.

V mžik od něho stráž odvrací

i když hrozí ourazy,

zvolna v oblacích se ztrácí

a do nebe odchází.

U dítka, jež bez nucení,

poslouchá, se modlívá,

anděl strážný v potěšení,

dnem a nocí prodlívá.“

Bys nade mnou v každé době

bděl, o strážný andělíčku,

na kolenou budu k tobě

denně říkat modlitbičku.

Před hříchem, byť krásnou vnadu

měl, chci prchat jak před zmijí;

tvoji každou zlatou radu

v srdce hluboko si vryji.