ANDĚL.

Stál anděl u zlatých ráje bran,

stál hrdý, s planoucím mečem,

jak od Boha byl tam přikován,

a hluch byl ku lidským řečem.

Tu přišel člověk. „Anděle,

ó ustup, já trpěl více!“

A anděl couvl nesměle

a nemoh’ mu pohledět v líce.

Meč sklonil, bránu otevřel –

zří člověk ráje zář pláti.

„Pojď také!“ člověk andělu děl.

,Jen vejdi, mě venku nech státi.‘