ANDĚL.

Noc hluboká: děťátko spalo,

i ve snách s usmívavou lící;

a vedle matka dřímající;

i ve snách se jí o něm zdálo

a slyšela i ve snách těch

šust jeho každý, hles a dech.

Noc hluboká: nad hvězdnou říší,

ve vysokostech nad etherem

bděl Hospodin; – a dole šerem

jak plula země noční tiší,

posílal na svět setmělý

k dětem své strážné anděly.

Děl jeden z nich: Tam skolébané

v sen blahý milé děcko dřímá

s líčkama, hle, tak růžovýma,

že miluju je. – Mé je, Pane? –

Pán usmál se: „Ne, jinam jdi;

tam nad ním jeho matka bdí.“