ANDĚLÍČKOVÉ MURILLOVI

Co je tu andělíčků,

co zářivého ruchu,

jak oblak motýlů by

vrh do modrého vzduchu!

Jsou tvůrkové tak malí:

dvě boubelatá líčka,

dvě křídla jako dlaně

a máš už andělíčka.

Rád anděla-motýla

bych viděl v nebes pláni,

když po květinách-pannách

se mlsavě prohání.

On vidí asi dobře,

kde která zvláště lepá,

a už se lichotivě

jí kolem líček třepá.

A ona tiše stojí

a bez klopení víček:

vždyť chce jen trochu medu

a je to andělíček!