Andělský žebřík Jakubův.

Oč s naší vědou, s naší snahou, prací

jsme lepší než to dítě Israele?

Sen posud v ráj nám pouze cestu stele,

toť žebřík mystický, jenž v tmách se ztrácí.

A myšlénky, toť nebeští jsou ptáci,

dnes ženy, zítra světlí archandělé,

pak mrtvých stíny oplakány vřele,

pak přeludy, v nichž srdce dokrvácí.

To melodický tanec, kouzlo sladké,

to pouť je stálá nahoru a dolů,

a stálou hudbou i to snění krátké.

Těch vidin sled chce v slovo věznit smělý

i poslední z nás a v hře sladkých bolů

je žebřík Jakubův náš život celý.