Andulička a Matěj, čili Matěj a Andulička.

Andulčina matka dvéře

Před Matějem zamyká;

Andulička u matičky,

Matěj venku naříká.

Komu pánbůh, tomu svatí,

Tomu také světice:

Kdybys měla, má panenko,

Aspoň čtyry tisíce.

Tam u stráně tu chaloupku

Bychme sobě koupili,

Hospodářství jak na vroubku

Tam bychme si zřídili.

Já bych hleděl, by stodůlka

Obilím se plnila;

Ty však jako hospodyně

Kravičky bys dojila.

Já bych oral, pak bych zasel,

Ty bys pro mne vařila,

Pak bys k mému potěšení

Nemluvňátko nosila.

Přejde večer, noc se blíží,

Ráno vyjde dennice;

Komu pánbůh, tomu svatí,

Tomu také světice.

Já se včera do hvězd díval,

Tam pomoci najdeme;

Počkej jen ty, má panenko,

Však my svoji budeme.