ANNY

Je kraj, kterým šla krásná Anny

do dálky zraky vpíjejíc,

on hoří sluncem sešlehaný

a dnes je spit a zmámen víc.

Na tebe vzpomíná on tiše,

trs modrých květů, kruhy vln,

cos nebeského na nich dýše:

ten zvláštní kraj je tebe pln.

Já vidím jej a tebe slyším,

ó dvakrát sytá rozkoši!

vrou vlny rytmem stále tišším

a je to on, jenž pustoší.

Dál! Dál! Je nutno umlčeti,

co zjihlé srdce opíjí,

je nutno rychle neslyšeti

tu slastnou pramelodii!