Ano!

Nejkrásnější byla na vesnici,

nejradš se s ní každý v kole točil,

každý hoch se do ní zamiloval,

když ji jenom jedenkráte zočil.

Damaškovou měla šněrovačku,

krásný statek, pole mnoho lánů;

on byl ale jenom bídný chudák,

za pár grošů sloužil v městě pánu.

Miloval ji – nechtěla ho znáti,

převysoko nesla hlavu svoji;

on? – on mlčel, opustil svou službu,

bydlel v lese pod zelenou chvojí.

Nejdřív plakal – potom utich zcela,

potom přepodivné písně zpíval.

Při měsíčku ale v plné kapsy

cestujících boháčů se díval.

Chytili ho, a když se ho ptali,

proč to činíš – vzdechna nechtěl říci:

„Nevím proč – leč vím, že vinu nese

nejkrásnější děvče na vesnici.“