Anpiel.

Jdu spícím městem v chvíli ranní,

v červánků zářném vzplanutí,

a kolem říms a chrámů bání

se míhá na sta perutí.

Kol zlatých štítů ptáků tlumy

lítají, krouží nade mnou,

a jejich křídla vzduchem šumí

dalekou hudbou tajemnou.

Ruch křídel vzrůstá, jitrem víří,

sta ptáků slétá v ulic mír

a jejich zpěv se městem šíří

jak hudba tisícerých lýr.

Provázen zpěvem jásajícím

a šumem ptačích perutí,

jak Anpiel jdu městem spícím

v červánků jitřních vzplanutí.