Ant. Klášterskému

Je les tu, ptáci v něm, leč nezpívají.

Než léto přijde, už si pokoj dají.

My poeti dva – člověk vždy se učí –

jsme v podzimku, nás verše dosud mučí –-

a hleď, ti ptáci! Neměli jsme, drahý,

tak přestat vlastně v začátcích své dráhy,

snad v dvaceti, snad ve dvacetipěti –

ba, měli jsme dřív ptákům rozuměti!