Ant. Klášterskému za překlad básní Longfellowových.

Za čistý doušek hlubé studny

kal všednosti kam nedostřík,

za luny paprslek tak cudný

jenž prošel duší Tvojí, dík!

Já trnu, kterak prošel celý

a neroztřepen, čist a tich

s tím etherickým křídlem včely,

pel hvězdný nesa na krajích.

Já vidím vše to požehnání,

jež tichým srdcím roznese,

máť měkké teplo milých dlaní,

kterými matka dotkne se.

Všech jmenem, kteří píti budou

tu sytou mléka živnou číš,

jež nedotknuta spleenem, nudou

vždy k hvězdám tryská výš a výš.

Všech jmenem dětinných a vroucích,

jímž ještě píseň slavíků

jest zdrojem slastí nehynoucích,

já děkuji ti, básníku!