ANTICKÁ IDYLKA JARNÍ.

Kde potok hrčí sotva zbaven ledných pout,

za vilou mezi buky znáš vlhký onen kout

pln divizny a hlohu? Tam se socha skrývá

tak plná mechu, plísně, tak snivá!

Tam sejíti se, drahá, není radno, věř,

neb divně hučí potok a divně šumí keř,

ta bohyně jak živa, zdá se mi, že dýchá,

na příchod boha čeká, věř z ticha!

Víš, jak se druhdy Joviš snesl k Danai?

Tam včera byl jsem, zázrak jsem viděl po tají,

bůh přišel, drahá, zřel jsem jeho stopy ještě,

neb socha měla v klíně cytisu zlaté deště.