ANTICKÁ KAMEJ S PODOBOU KLEOPATŘINOU

Mé tváře sněhy jsou, jež v horách tají.

Můj každý pohyb smyslnost tvou vzruší.

Ze zlatých hloubek moje oči plají.

Jak réva ke zdi přimknu se k tvé duši.

Teď na to nemysli, že zhasne v hoři

Jíž zítra oheň tento roznícený.

Dnes vášeň má, jak ostrov v dálném moři,

Pod tebou plá jak obzor pod plameny.

Můj Antonie, ať nás osud zhubí,

Já zatnu vášeň v karmazín tvých retů

Jak v granátové jablko své zuby.

Ať po staletích nad námi se vznáší

Legendy sláva v chimérickém letu,

Že Osud zničil nás, ne lásku naši!