ANTICKÁ KRAJINA.

U paty Olympu a zaštítěno Ossou

před náhlých větrů přepady a vztekem,

údolí leží; s nebeského sídla

hledí v ně bozi.

Peneus plyne tiše zelenými břehy,

jak čistý olej tekl by to kamsi;

na žlutém písku v místech osluněných

hřejí se rybky.

A temnolistých břečtanů rod v zbožné touze

se přiblížiti k sídlu nesmrtelných

svá těla vzpíná kolem kmenů laurů

k modravé klenbě.

Přes holé boky skal pak vodopády svlačců

řítí se dolů tryskajíce květy

a pohled, vůni vysílají vzhůru

k palácům Věčných.

Syn Latony a Dia, světlovlasý Foibos,

zde v čistých proudech omyl údy svoje,

když skolil šípem delfického strážce,

Pythona plaza.

Zde rovněž utrh vavřínovou snítku k věnci,

jímž zdobil nesmrtelné čelo svoje,

než na cestu se vydal převzít vládu

delfické věštby...

A proto v místech těchto Thessalové pálí

oběti vonné; modrý dým z nich stoupá,

o hrany skalisk, ostny drobných keřů

i stonky trávy

se zachycuje, stoupá s šveholením ptactva

s břečtanů touhou, s vůní trav a svlačců

k Olympu temeni, jež stále halí

stříbrné mráčky.