ANTICKÉ JARO.

Od sledů mračen, špinavých dešťů

vůz zlatý Apollinův očistily

úsměvné Hóry.

Mraky pak šeré do řek a lesů

s azurných plání odehnati kázal

král bouřných větrů.

Vítězný Foibos na zářném voze

opratě drže usmívá se dolů

s blankytných výšin.

Vrásčité líce matičky Gäy

úsměvem kvetou, vonně oddychuje

rodička božstev,

hruď nesmrtelnou zelení halíc

k Heliu vzhůru po skřivanech drobných

posílá pozdrav.