Antiky.

Co prošlo let, vy zříte v svět

vždy v svatém, velkém klidu,

ať člověk růžemi se zakrýt snažil,

ať na váhách své pochybnosti vážil

svou velkou bídu.

Syn zmaru, k vám to přání mám,

má píseň osiřelá

by s klidem, který na vaší plá skráni,

ve úsměv přízně i v škleb pohrdání

do věků zřela.