Antonii Štěpánkově při věnování zábavníku Čechoslava.
Přijmi, dívko, do ochrany
Tuto knížku jako věno;
Nic Ti nebuď zatajeno,
Bojíme se hany.
Ale Ty-li přijmeš mílo
Naše skromné dílo,
Ať si potom kdokoli
Za terč knížku vyvolí;
Ať si míří svými hněvy
Na ty naše zpěvy –
Chybí; – co tak svítí, co tak plane
Oko jeho rozhněvané,
Vida dívku, vida její jmeno,
Divem bude oslepeno;
Nebo, kdo je pod ochranou děvy,
Toho samých bohů hynou hněvy!