Antonín Chitussi.

Kraj širý, pustý, v samém vřesovišti.

Zde trávy kývají, tam plaché břízy,

a ve všem plno svěží, bujné mízy,

jen místy voda zrcadlem se blýští.

Srp žence tady nikdy nezasviští.

V dál spousta mráčků v nekonečnu mizí;

v tom bělmu tuším sledy božské řízy,

v níž moře světla v paprsky se tříští.

Ó širá pole, nedozírné stepi,

ó nekonečna půvab velkolepý!

Jen zde dost místa pro tvou duši, mistře,

tu nezpoutanou v tvůrčím velkém chtění.

Tys Tvůrce postih’ ve přírodě bystře

a lil v svou duši její rozvlnění!