(Antonín.)

Aj, jak věčně roste čas a hyne,

Nyní bouřně, teď zas mírně plyne;

Tak jak kola věčný běh,

Otáčí se jeho stálý spěch;

Neopomiň dobře užíť všeho,

Jež Tobě podává ruka jeho;

Neb toť snaha stále jest moudrého.