ANTONÍN DVOŘÁK.

Strh krásu v klín jak Zeus Iu snivou

a na ňadrech jí vyzpíval Svou něhu,

co nejsladšího tálo v srdce žehu,

v ston flét, v jas houslí, v alta šeř slil nyvou.

A Heraklem vztřás děsných vášní hřivou,

je pokořil a mořem beze břehů

v Svých symfonií gigantickém šlehu

hřměl k branám nebe. Co s tou zemskou skyvou?

My oheň chcem, jenž sežeh by nám srdce

a očištěné vrátil lásce ryzí;

co zemského, vše jsou jen prázdné hvrdce.

Tvých smělých rythmů proto ve přívalu,

v Tvých zpěvech, kontura jichž v azur mizí,

jdem za Tebou Tvou poutí k ideálu!