ANTONU PÍRKOVI

Samoten žít, sám a sám,

komu osud – stejno v mládí:

Ieta mizí... truchlívám:

líp, když koho mají rádi.

Vidím Romži v poskoku,

cíl kostelík na Stražisku,

kaliny jdou po boku,

vidím brslen, jilm i lisku,

bilovský háj, zeleň luk,

bílé břízy po úbočích,

slyším rtů tvých milý zvuk,

cítím teplo ve tvých očích.