Ao. di. 1716. pag. 36. tom. 9.

Moudrá rada letošního máje

dostavěla nové, velké stáje

šesti párům šedých oslů

pro dopravu městských poslů.

Že se stavba vydařila skvěle,

uznávalo rádo město celé,

neboť budova ta se svou věží

jevila sloh nový, krásný, svěží,

jmenovitě uznávali fasádu

za tu čásť, jež velkou dělá parádu.

Avšak z prostřed divících se stájím tlup

náhle nalezen jest na té celé stavbě chlup,

a tu jakýs mudrc z lidu křiknul,

že prý stavitel ty stáje sfiknul,

postaviv tak malá do nich vrata,

že je oslům všecka možnost vzata,

volně procházeti jimi.

Obecenstva svůdci zlými

provolán tu poprask v obci celé;

lid tu nejdřív haní stavitele,

potom počne tupit celou radu,

předstírá jí podvod, klam a zradu,

hašteří se zde a tam se bije,

zkrátka – strhla se tu rebelije,

která mohla míti konec špatný,

kdyby nebyl primátor náš starý

v moudrosti své přímo bezpříkladné

ukonejšil chtíče zpoury zradné.

Primator náš, ještě bouří jatý,

vešel v stáje závadnými vraty,

a než uběh okamžik jen krátký,

vykročil z nich zpříma zase zpátky,

maje roztažené obě ruce,

a tu po svém zvyku volal prudce:

„Že zde osel nemůž’ projít? to je lež!“

Lid to uznal, ba i svůdce jeho též;

a tak vtipem, jenž se zdařil,

primátor náš zpouru zmařil.