Apoštolé.

Šli od sítí, svá role zanechali,

jak smrt jich silné bylo předsevzetí,

ve srdci boha, v hlavě rozum dětí,

tak velební, a přec tak prostě malí!

Jak dobrodruhy lidé přijímali

ty syny boží. Myšlénkové setí

jich nad básníků pyšná slova vzletí,

ač mocní láli, moudří jim se smáli.

Tak zapouštěli v srdcí lidských půdu

své zrní svaté, moudrost v prostém hávu,

říš nebes v zemském zjevujíce trudu.

A silou víry rozvraceli skály,

své voje brali z vyvržených davů

a ohněm ducha lidstvo sežíhali.