APOSTROFA. (I.)

By Jaroslav Vrchlický

Hvězd sladká dcero! V tobě půvab skryt,

jímž dýchá Noc, konstellac tisícero,

když v modrém vzduchu zažíhá svůj třpyt,

hvězd sladká dcero!

Jsi jako luny plný, sladký svit,

když srdce v mlhy opálové šero

si halí svojí lásky vzlet a cit.

Tě zřím... a chtěl bych věčně o tom snít,

i při vzpomínce vázne moje pero,

šat slední když ti s útlých boků slít,

ty’s Hebou tryskla, nektar v číši vlít,

hvězd sladká dcero!