APOSTROFA. (II.)

Ach, mít rád tebe! Což to málo je,

a přec již tím si dobývám své nebe;

tys pramen, studna, prazdroj úkoje...

Ach, mít rád tebe!

Tys odvaha, s níž jde se do boje,

ne Heby pohár, sama ty jsi Hebe!

Jdeš vstříc mi v zbroji, kde já bez zbroje.

Svol z prsů i rtů síly nápoje

bych lokat směl – neb zde mne všednost zebe...

Ó, vůně samoty, dno pokoje,

ach, mít rád tebe!