APOSTROFA. (III.)

Hrdliček smích mi zapad v slech

při sledních od tebe kročejích,

ba opatrně šláp’ jsem v mech,

však eden hlasně zněl v mých snech,

hrdliček smích.

V tisících rosných krůpějích

smála se Vesna v lupenech,

já šlapal trávu bos a tich.

A plně zadržel jsem dech,

než motýla jsem vidin stih’

v tvých ňader těkat poupatech,

to smích byl a pln sladkých ech,

hrdliček smích.