APOSTROFA k 13. prosinci 1899

Heine, Heine,

sosno ztepilá

k žhnoucímu slunci na tvrdé skále!

Heine, Heine,

červe geniální

v útrobách pořádku a dobrých mravů!

Na tvoje srdce horké a bušící

– básník k básníku – hlavu bych přitulil,

o stejných láskách, o stejných záštích,

o stejných nadějích, o stejných bázních

šeptali bychom spolu.

Heine, Heine,

sosno ztepilá k žhnoucímu ohni slunce,

o nesmírné thalattě věčné a dobré,

o velikém Císaři, který se nevrátí,

o Ženě, jež jméno má zářící z oblohy,

o lásce, o bozích a o Svatém Duchu

šeptali bychom spolu.

Heine, Heine,

červe geniální

v útrobách bohabojné měšťácké society,

o knížatech, filistrech, svíčkových babách,

o recích, kteří jsou frisch, fromm, fröhlich, frei,

o vlastencích zpitých pod národním dubem,

o ženách s Vírou, Nadějí, Láskou

šeptali bychom spolu.

Heine, Heine,

sosno ztepilá,

Heine, Heine,

červe geniální,

Heine, Heine,

básníku můj!