APOSTROFA NEŠTĚSTÍ

Už zářijový mírní chlad

i slunce žáry polední.

Je mi, jak někdo by mi kraď

pokladů zbytky poslední.

Do rukou svojích bere je

nejasná, smutná mátoha.

V horečce poslední naděje,

hladová bytost, ubohá.

Hladová bytost. Tlumím sten

a výčitky hrot bezděčný.

A fascinován hledím jen

v zrak strhaný a horečný.