Apostrofa osudného dne.

Dnes s černých věží smutně zní

večerem zvonů hlas.

Den chorý byl a groteskní

a zvolna, zvolna has’.

Jak lstivá láska, perfidní,

se vplížil v mdlý můj sen.

Teprv za hvězdných pochodní

jsem zaslech’ vlastní sten.

Sta černých rukou k nebi ční

plnému žhavých hvězd.

V stech tváří výraz smuteční

a žal zoufalých gest!