Apostrofa zimní.

Dny jasné, říjnové, v nichž září azur čistý

a s větví bronzových se nítí rudé listy,

jež sváty ostrým vanem podzimního dechu

se stkví jak vyráženy ze zlatého plechu!

Ve vaší vůni chladné cítím tát a sálat

dech jiter zemřelých a dávno mrtvých nálad,

blesk žlutých polední, kdy slunce žhavý oddech

na šťávu sladnoucí se srážel v zralých plodech,

a duše vonných večerů, jež uhořely

v purpurných ohních západu. Z vás oněmělý

sbor ptáků odletlých mi kvílí, jásá, zpívá

orchestrem tonů. Ve vás mísí se a splývá

sen květův uvadlých, šum pokosených klasů,

svit zhaslých barev, smytých nuancí a jasů

let mrtvých motýlův a kolotavých vření

tisíců zhaslých životů ve zlaté lázni denní!

Sil tajemných, když v mír a v sen a v klid se sepnou,

jste sesláblou a zmírající tepnou!

Dny jasné, podzimní, v nichž září azur čistý,

a s větví bronzových se nítí rudé listy,

jež sváty ostrým vanem podzimního dechu

se stkví jak vyráženy ze zlatého plechu!

Svůj rozestřete lesk a plajte v chladný říjen

svou září karmínův a minií a sien

a rozlévejte smrť, jež proudem deště kane

vám z třpytných paprsků, jak z číše vytepané

ze studeného kovu! Vaše vůně těžká

jak otrávený plyn v mé duši na dně mešká,

a barev, květů, žití velkou agonii

ze vzduchu vašeho jak hořký nápoj piji!