APOSTROFA

Oh, oči, oči, které zvážily

a lehkým našly. Oči, oči kruté,

do prázdna kamsi tupě zabodnuté!

Krutější všeho, co jsme zažili!

Ó rty, ó rty, tak němé jako hrob!

Rty, které nekousnou, ni nepolíbí!

Kde chybí láska, náhle všecko chybí.

Poušť mlčení; v ní zajdu beze stop.

A ruce, ruce, které nechytí

už nikdy růže. Bezmoc jich je tklivá,

že z ticha výkřik do srdce se vrývá:

„Já umírám, že nelze umříti!“