Apostrofa.

Dej v dlaň mi svou ruku, ať srdce věří,

že hvězdy tvých očí neklamou,

když denně noci tmou

mi na cestu svítí z tvých dveří.

Jen hleď mi tak v oči, ať mohu říci,

že věřiti lze i loktům tvým,

když ke rtům plamenným

mou hlavu si přivineš snící.

V mé bude-li pevnou tvá ruka vřelá

a zraky tvé ohněm budou plát,

jdi! Víc tě nechci znát!

Jdi! Pak jsme si rovni již zcela!

Však budou-li chvět se jak lístky květů

tvé prsty i víčka očí tvých...

jsi čistá jako sníh!

Jdi! Nejsem víc hoden tvých retů!