APOSTROFA

Eh, bylo by to fádní,

také tebe ještě apostrofovat, miláčku!

Měj si ten svůj chlebíček,

měj si, co ti milostivá uštědřila ruka! –

Jeden po druhém. – Poznávám, poznávám.

A učím se plivat, víš, tak z celé duše plivat

ve tvář tomu tvoru, jenž se nazývá člověk.

Eh, bylo by to fádní.

K teplému kožichu psa svého jsem přitisk hlavu

se svou papirosou sám a sám.

Nenáviděný. Vysmívaný.

Ale volný, miláčku!

A nezaprodaný! A hrdý!