APPASIONATO.

Ó nech mi jen vyzpívat duši,

to byl přec čarovný sen!

Dva tóny našly se v hluši

a zněly mi až v bílý den!

Ten jeden z ňader tvých vyšel,

a já ho z retů tvých pil,

ten druhý bůh však jen slyšel,

hrál v mozku mi, táh’ krví žil.

A v náručí když klesly sobě,

to byl tak šílený hlas,

že po letech ještě i v hrobě

budu jej slyšeti zas!